Daruji kreativní dítě. Zn. Spěchá!
Za posledních deset let pamatuju děr nespočet, i takových, do nichž mne kdekdo posílal, nicméně ani jedna z nich nebyla světová.
V dětství se moje kreativní já rozvíjelo hlavně v oblasti tvorby různých patvarů z bláta, hlíny, plastelíny, a když ta nebyla, tak i suchý holub z nosu posloužil skvěle. Dítko kreativní neváhalo, chopilo se jehly a nítě, prošpikovalo nejen babiččin ubrus, ale i svoje nemotorné prsty k velké radosti rodičů, neb ti pak vysloveně jásali, když jim ten jejich kreativec hulákal se zanítěnkovanými prsty jako na lesy. Pravda, bydleli jsme u potoka, kde by se ten řev dal klasifikovat jako Viktorčin zpěv nad jezem. Dlužno dodat, že sousedi nadšení z tvořivého dítka s mými rodiči rozhodně nesdíleli. Později, když už dítě bralo rozum, využívalo tradiční předměty ke zcela netradičním účelům. Modré gumáky sloužily jako nejvhodnější prostředek k přenášení vody z kaluží do zahrádky, kde jsem tímto způsobem zalévala babičce brambory. Nicméně vděku jsem se tehdy nedočkala.
Bylo by logické, že tato tvořivost s člověkem roste. Bohužel, ne vždy tomu tak je. A proto dokáže být dospělák fascinován znova a znova všemi těmi vejšplechty a zlepšováky, které dítě školkového věku dokáže v té své makovici vyplodit. Kamarádka Jindřiška byla hrdou matkou právě takového výrostka. Venouš byl zkrátka inovátor.
Když jednoho krásného dne vybuchlo Jindře hlídání, uvolila jsem se holoubka pohlídat. Obdržela jsem veškeré instrukce, kdy a jak dítě nakrmit, hlavně čím, poněvadž Véna byl alergický snad i na vzduch, neb se po téměř každé snídani osypal, po obědě dozvracel a ve večeři se jen nimral, komentuje to přes plný nos hláškou, že on už ani nemá hlad. A toto milé torpédo dostala jsem pod svou ochranu na celý jeden krásný půlden.
Nejprve jsme si četli pohádku o Smolíčkovi, ale co druhá věta to dotaz. A proč? Je mýtina totéž co paseka? Proč jen dva prstíčky? Jelen nemá zlaté parohy. Má Jezinka zlaté zuby? Teto, a kdy už bude konec? S pohádkou jsem pochodila asi jako Anička Dajdou v Superstar. Ale s výrobou figurek z kaštanů by to mohlo být lepší. Nanosila jsem veškeré propriety na stůl, zasypala dítě kaštany i špejlemi doufajíc, že se v tichosti zabaví. Omyl. Jestli na světě bylo něco, co tomu dítěti zavře pusu, tak to dosud zůstalo mému bystrozraku utajeno a já si jen zbožně přála, aby přišla v tu ránu Polednice a toho zlostníka si odnesla. Asi teta Polednice měla zrovna nařízenou celozávodní dovolenou, neb mnou hypnotizované dveře se ani nehly. Jakmile byla zásoba špejlí vyčerpána, hledala jsem další způsob, jak Vencovi ukrátit dlouhou chvíli. Tu mne, osobu bláhovou, napadlo, že vytáhnu voskovky. Papíru v tiskárně bylo dost, vrazila jsem vše potřebné dítku do pidi pacek a odešla jsem vedle telefonovat s jinou kamarádkou, která se zrovna otřepávala z ohavného rozvodu a nutně potřebovala někomu sdělit, jak hrozně jí je.
Zatímco jsem já chodila po pokoji, kývala souhlasně do telefonu jako nemocný osel, přitakávala, sem tam pronesla slovo obdivu či úžasu, ve vedlejší cimře bylo podezřelé ticho. Konečně si Venca našel kvalitní zábavu. Dál jsem korzovala ložnicí jako bludný Holanďan, abych si vyslechla, kolik peněz zhltnul notář a kolik právník. Živě jsem si oba představila, jak si rvou svazky bankovek kamarádkou tvrdě vydělaných do chřtánu. Z jídelny se ozýval jen spokojený zpěv. Po další půlhodince tlachání už jsem měla hlavu jako pátrací balón. Utla jsem hovor s tím, že hlídám půlku školky a odešla jsem do jídelny. Tam se o mě pokusila nejdřív mrtvice, pak infarkt a nakonec si i žaludeční vřed usmyslel, že právě dnes s veškerou parádou nejspíš praskne. Drahé německé tapety i nedávno vymalovaná zeď byly plny kvítí i zvířátek všech barev i tvarů. Spokojený Venouš se plácal po rameni, jak je kluk šikovná. Když jsem uklidnila svůj žaludeční vřed, vykřikla na tetu Polednici, aby rázně ukončila dovolenou v Karibiku a dokvačila do Palackého ulice, usedla jsem ztěžka k jídelnímu stolu. Venca vesele broukal, jak nakreslil Smolíčka i s jelenem.
V momentě, kdy jsem kreativní dítko předala spokojené matce, zakopla o kaštanovou žirafu, zašlápla do koberce kus voskovky, nastala ta pravá chvíle pro mě, vaječný likér a můj žaludeční vřed, kterému jsem od této chvíle začala s láskou říkat Valdemar. Všichni jsme se uvelebili v křesle pod Smolíčkovou podobiznou a já si vytáhla z koše leták z Hornbachu, jestli náááhodou nebudou mít brzy v akci Primalex. Mně se líbí bílá, Valdemar prý raději něco ostřejšího...
Tereza Zelinková
Jak rajzovat na Usedom
Jelikož ani letošní rok nebyl výjimkou co se cest k Baltu týká, nutně jsem musela vyrazit na další z ostrovů, po nichž úd můj ještě neskotačil. Myšlena je tím samozřejmě noha. V plurálu. Nebudu jako ichtyl skákat týden po jedné...
Tereza Zelinková
Jak (ne)jezdit vlakem
Dávno tomu již, co jsem začala cestování brát nejen jako nutné zlo zastoupené dojížděním do ústavu vzdělávacího nebo pracovního. Sepsat všechny mé vlakové story, tak se Lojza Jirásek v hrobě obrátí.
Tereza Zelinková
Ode dneška na dietě!
Život je plný nástrah, číhají na nás všude, nevíte, zpoza kterého rožku na vás skočí jako klíště na prokrvený oud. Někdy stačí otevřít lednici, jindy peněženku a už lítáte v průšvihu.
Tereza Zelinková
Skandinávské okénko - Stockholm (díl druhý)
Druhé skandinávské okénko otevírám dnes nikoliv zlehka, nýbrž zhurta, neboť tohtodenní počasí bylo teplučké jak babiččin vlňáček a zadařilo se tudíž pochodit nemálo atrakcí. Vstup, dychtivý turisto.
Tereza Zelinková
Severní vítr je krutý aneb Stockholm volá (díl prvý)
Nejen chutným krmivem živ je člověk, nutná je i strava duševní a k té bez debat patří i obohacení ducha cestováním. Razím na sever.
Tereza Zelinková
Nezbytný manuál aneb Fotíme se na ó pé
V životě lidském dochází k mnoha setkáním, některá jsou vítaná, jiná nezbytná, další nechtěná. Ať si každý čtenář dále doplní sám dle své ne/chuti. Setkání s úředním šimlem bývá začasté vysilující, aspoň tedy v mém případě.
Tereza Zelinková
Ženy přežijí!
Ač majitelkou poněkud emotivní a energické nátury, někdy až gest prudce teatrálních, nevím, zda bych měla odvahu vyhoupnout se na prkna, která znamenají svět. Leč i to se mi před několika málo týdny podařilo.
Tereza Zelinková
Jak si (ne)užít lázně
V lázních prý pookřeje nejen tělo, ale i duch. Nevím už, který dobroděj mi kdysi doporučil lázeňský pobyt, ale nejraději bych mu za takovou radu naškubla úsměv i límec.
Tereza Zelinková
Modelka
Snem snad každé trochu méně či více půvabné puberťačky je státi se modelkou, jejíž fotky budou na titulních stranách světoznámých časopisů, které pak po třicítce odmítne dotyčná číst nebo jen listovat, protože by upadla do depresí
Tereza Zelinková
Vyměnil dudy za triangl
Pffffffffffffff. Vydechla jsem ze sebe veškerý vzduch, který ještě plicní sklípky dokázaly zadržet. Ve tváři jsem střídavě rudla i modrala, prodavačka zuby zaťaté, jak se úporně snažila mě dostat do korzetu. „Slečno, zkuste ještě
Tereza Zelinková
Jsem trapná
Ráno bylo krušné. Včerejší česneková pomazánka i pizza s cibulí si vybraly svou daň. V puse jako v polepšovně, že i zubní kartáček se kroutil jako žížala, když jsem všemi směry zodpovědně čistila kejháky v rámci ranní hygieny.
Tereza Zelinková
Kropenatá hospodyně
Nejsem tedy žádná extra hospodyňka, ale když na to přijde, umím se hecnout a ledasco jedlého uklohnit či upéct. Pravda, ondyno pečená domácí jogurtová buchetka byla po okrajích pekelně uhelná, zatímco střed pečicí formy
Tereza Zelinková
Zlý výrostek Hugo
Kamarádka Ilonka má tříletého synka. Je to chlapec všemi mastmi mazaný, rychlejší než šaratica. Vyniká v mnoha aktivitách, ale kde však dosáhl mistrovského umu, to je pak schopnost vytočit matku jako dubnové klíště.
Tereza Zelinková
Jedna dentistická
Znám jen málo masochistů, kteří by do zubní ordinace vesele a nedočkavě poskakovali jako mladé kůzlátko. Moje úplně první zubařka byla taková z gruntu veselá ženská. Familiérně oslovovala malé pacienty Pipko, v její ordinaci vždy
Tereza Zelinková
Jak si správně přát
Již delší čas jsem se míjela s jedním ale dosti vyvedeným jedincem pohlaví zcela opačného. Ne že by ho měl na druhé straně, ale měl ho prostě jiné než já. Toliko k tomu pohlaví. Nepůsobil dojmem jen obyčejného bezduchého seladona,
Tereza Zelinková
Za krajíc chleba šel bych světa kraj...
Hlad je prý nejlepší kuchař. Nevím, ale když lednice zeje prázdnotou, tak ani ten nejlepší kuchař nenavaří. A pakliže se v domácnosti nenachází už ani skýva tvrdého chleba, je nutné vyrazit směr nákupní středisko
Tereza Zelinková
Romance školní
Opět a zase prvního září. Na svůj úplně první den ve škole už si ani nevzpomenu. Na co si ovšem dost dobře pamatuji, to jsou všechny ty nesnědené svačiny, které skončily za zídkou farní zahrady,
Tereza Zelinková
Bratři ze Soluně
Seděl jsem v kanceláři se dvěma kolegy. Jeden byl bezdětný vdovec. Vždy spolehlivý, ale tak trochu podivín a samorost. Druhý, hovorný a vtipný, měl z prvního manželství dospělou dceru, s druhou ženou se mu povedla rovnou dvojčata.
Tereza Zelinková
Mexická vlna
Poloprázdný vlak vyjel z hlavního nádraží, prosvištěl tunelem a už už se hnal na Pardubice. Černovlasá stevardka se prodírala k mému místečku uličkou, po cestě odbavila ostatní cestující a i mne se s naučeným úsměvem zeptala,
Tereza Zelinková
Jak se chodí efektivně nakupovat
Babička vždycky říkávala, že skleróza nebolí, ale člověk se při ní nachodí. Zřejmě bude zapotřebí přikoupit další tři páry bot...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 828x