Jak rajzovat na Usedom
Opětovně jsem se rozhodla strávit zářijový úsek včetně mých vyroděnin za hranicí pracovních povinností. A letos zcela nečekaně padl los na ostrov, který je z větší části německým územím, avšak pobývat jsem se čistě z ekonomických důvodů rozhodla na jeho polském cípku. Usedom. Česky Uznojem.S předstihem jsem zakoupila v aplikaci českých i německých drah jízdenky včetně místenek, abych nemusela cizojazyčně posléze žadonit, aby mě na 12 hodinovém vlakovém maratonu někdo pustil usednout. Kýžený den D nastal a již první přestup v Praze smrděl průserem, neboť vše záviselo na několik málo minutách, během nichž bylo nezbytné vběhnout s kufrem do mezinárodního rychlíku na Berlín. Klaplo to. S vyplazeným jazykem i dmoucím hrudníkem těžce jsem usedla na svůj plac.Přestup v Berlíně i o několik hodin později v městě Züssow byl brnkačka. Mladý německý průvodčí upozornil raději opětovně na skutečnost, že poslední přesedání mě čeká již na ostrově v lázeňském městečku Seebad Heringsdorf, zvesela pohodil svým blonďatým drdůlkem a la suk na pytli na odpadky a v modrých očích mu svítilo jako mlsnému kocourovi. Byla jsem tam (navzdory mému stáří) mezi těmi důchodci dost výraznou omladinou.Konečně v cíli. Město Swinoujscie. Ubytování proběhlo hladce, zakoupila jsem první pytlík mléčných karamelek a šupala ještě honem za světla omrknout móřo. Bylo tam. Nekecali.
Pokud byste čekali v tomto ročním období počasí koupací, museli byste být buď blázen nebo tuleň, abyste do studených baltských vod vběhli bez husiny. I když se i tak našlo několik otužilců, kteří cachtali zřejmě chladu přivyklé končetiny v moři.
Zrovna tak sbírání kamínků a různých škeblí je zde dost problematické, neboť na plážích najdete podobné skvosty spíše sporadicky.
Během týdne stráveného ve Swinoujscie a v okolí Seebad Ahlbeck se počasí dokázalo měnit téměř v aprílovém rytmu i několikrát za den. Místní jsou již zvyklí a vám, pokud chcete co nejvíce pobývat venku na vlhkém luftu, nakonec nic jiného nezbývá, než odhodit cukrové manýry a deštník netahat jako kočka koťata.
Z bohatého programu vybírám například trajdání podél řeky Sviny, kde můžete do zblbnutí pozorovat lodě prťavé i gigantické, vyběhnout si na maják, korzovat po plážích z Polska do Německa a zase zpět, ochutnat mořské speciality i pivo, které však českému gurmánu zrovna pod rypák nejspíše nepůjde a pokud jste tvor plážový, pak se jistě nadchnete spoustou barevných košů, které za poplatek v sezónu je možno najmout a v nich se před větrem i sluncem schovávat dle libosti.
Po týdnu stráveném na ostrově se horko těžko vrací zpět do pracovního koloběhu, ale nedá se nic dělat, ani láska k jedné slečně nevydrží věčně, i sbalila jsem fidlátka a frčela ku domovu.
Očekávaných 12 hodin ve vlaku se však nečekaně protáhlo. Cestou z Berlína do Drážďan jsem byla atakována dotazy agilní německé důchodkyně, která jela na prázdniny ke kamarádce a nutně potřebovala vědět, odkud a kam jedu, jaké bylo počasí u moře, kde a proč žiju, kolik času mi zabere cesta. Ani precizně nacvičená věta, že má němčina je dosti ubohá, neodradila bábinku od palby. Celá moje snaha odpovídat německy zdvořile celou větou byla bohatě odměněna karamelkami Werther's Original, načež v záchvatu národní hrdosti obdarovala jsem spolucestující bonbóny Slavia a Klokánky. Jen ať si dá. Ať si německá protéza zakusí českých laskomin... V Drážďanech nás čekalo překvapení. Z kategorie těch, kterých byste se klidně i zřekli. Zpoždění v délce 150 minut, neboť na trati padající strom přeťal trakční vedení a čekalo se na opravu a zprovoznění alespoň jedné koleje. Zatím jsme v kupé v kolektivu více než pestrém mohli čile konverzovat. Inženýr z Vimperka se svou černou perlou z Afriky (myšlena jeho přítelkyně barvy hořké čokolády), pán, jehož zábavou bylo obrážet operní síně Evropy a mezitím pracovně lítat do Íránu. Madame Denise z kanadského Montrealu, která již měsíc cestuje po Evropě, těší se do Hřenska i do Prahy a od Čechů očekává, že budou milí a otevření. Anglická konverzace plynula, jako když se med v čaji rozpouští. Němečtí drážní pracovníci ale navzdory tomu, jak jsem je přechválila, makali tak pomalu, jako kdyby je platily České dráhy. A zde musím, chtě nechtě, národního dopravce vyzdvihnout, ačkoliv jsem poměrně častým kverulantem na jeho obligátní zpoždění. Neboť u nás taková banalita zabere drážním pracovníkům o kus kratší čas. Vlak se hnul. Ale ani to nezabránilo tomu, aby mi přípoje v Praze neodjely před nosem. Byla jsem tudíž ráda, že alespoň poslední rychlík z Prahy na Olomouc ještě nabízel volná místa v první třídě. Mlsně jsem si brousila zuby na svatý klid, avšak mému nadšení bylo učiněno brzy zadost. Neboť stejným rychlíkem odjížděli z Prahy fanoušci Sparty, která ten den dostala od Slavie nášup jako prase. Tudíž vás jistě nepřekvapí, že já, hladová jako bulharský zájezd, jsem se bála ve vlaku sáhnout do kabele pro poslední záchranu - bonbóny Slavia. Velebila jsem na dálku německou babičku a sežrala všechny Werther's Original. Muselo se jí škytat minimálně do půlnoci. A tak po úmorných 17 hodinách strávených po nádražích a ve vlacích různé kvality upadáte doma konečně do kómatu. Na cestování mě vlastně nejvíc baví to, že nikdy nevíte, co čeká za rohem. To je taková směsice zděšení i obav z neznáma a zároveň zvědavost, která žene kupředu, protože přece, hergot, zažijete něco, co by kolem vás jinak nepovšimnuto prosvištělo. Takže... Příště zas :-D
Tereza Zelinková
Jak (ne)jezdit vlakem
Dávno tomu již, co jsem začala cestování brát nejen jako nutné zlo zastoupené dojížděním do ústavu vzdělávacího nebo pracovního. Sepsat všechny mé vlakové story, tak se Lojza Jirásek v hrobě obrátí.
Tereza Zelinková
Ode dneška na dietě!
Život je plný nástrah, číhají na nás všude, nevíte, zpoza kterého rožku na vás skočí jako klíště na prokrvený oud. Někdy stačí otevřít lednici, jindy peněženku a už lítáte v průšvihu.
Tereza Zelinková
Skandinávské okénko - Stockholm (díl druhý)
Druhé skandinávské okénko otevírám dnes nikoliv zlehka, nýbrž zhurta, neboť tohtodenní počasí bylo teplučké jak babiččin vlňáček a zadařilo se tudíž pochodit nemálo atrakcí. Vstup, dychtivý turisto.
Tereza Zelinková
Severní vítr je krutý aneb Stockholm volá (díl prvý)
Nejen chutným krmivem živ je člověk, nutná je i strava duševní a k té bez debat patří i obohacení ducha cestováním. Razím na sever.
Tereza Zelinková
Nezbytný manuál aneb Fotíme se na ó pé
V životě lidském dochází k mnoha setkáním, některá jsou vítaná, jiná nezbytná, další nechtěná. Ať si každý čtenář dále doplní sám dle své ne/chuti. Setkání s úředním šimlem bývá začasté vysilující, aspoň tedy v mém případě.
Tereza Zelinková
Ženy přežijí!
Ač majitelkou poněkud emotivní a energické nátury, někdy až gest prudce teatrálních, nevím, zda bych měla odvahu vyhoupnout se na prkna, která znamenají svět. Leč i to se mi před několika málo týdny podařilo.
Tereza Zelinková
Daruji kreativní dítě. Zn. Spěchá!
Internet je plný návodů, jak milé dítko naučit kreativitě, aby tento jinak od přírody líňoučký introvert a flegmatik se uplatnil nejen na trhu práce, ale aby nejlépe také prorazil tam, kde zatím díru do světa ještě nikdo neudělal.
Tereza Zelinková
Jak si (ne)užít lázně
V lázních prý pookřeje nejen tělo, ale i duch. Nevím už, který dobroděj mi kdysi doporučil lázeňský pobyt, ale nejraději bych mu za takovou radu naškubla úsměv i límec.
Tereza Zelinková
Modelka
Snem snad každé trochu méně či více půvabné puberťačky je státi se modelkou, jejíž fotky budou na titulních stranách světoznámých časopisů, které pak po třicítce odmítne dotyčná číst nebo jen listovat, protože by upadla do depresí
Tereza Zelinková
Vyměnil dudy za triangl
Pffffffffffffff. Vydechla jsem ze sebe veškerý vzduch, který ještě plicní sklípky dokázaly zadržet. Ve tváři jsem střídavě rudla i modrala, prodavačka zuby zaťaté, jak se úporně snažila mě dostat do korzetu. „Slečno, zkuste ještě
Tereza Zelinková
Jsem trapná
Ráno bylo krušné. Včerejší česneková pomazánka i pizza s cibulí si vybraly svou daň. V puse jako v polepšovně, že i zubní kartáček se kroutil jako žížala, když jsem všemi směry zodpovědně čistila kejháky v rámci ranní hygieny.
Tereza Zelinková
Kropenatá hospodyně
Nejsem tedy žádná extra hospodyňka, ale když na to přijde, umím se hecnout a ledasco jedlého uklohnit či upéct. Pravda, ondyno pečená domácí jogurtová buchetka byla po okrajích pekelně uhelná, zatímco střed pečicí formy
Tereza Zelinková
Zlý výrostek Hugo
Kamarádka Ilonka má tříletého synka. Je to chlapec všemi mastmi mazaný, rychlejší než šaratica. Vyniká v mnoha aktivitách, ale kde však dosáhl mistrovského umu, to je pak schopnost vytočit matku jako dubnové klíště.
Tereza Zelinková
Jedna dentistická
Znám jen málo masochistů, kteří by do zubní ordinace vesele a nedočkavě poskakovali jako mladé kůzlátko. Moje úplně první zubařka byla taková z gruntu veselá ženská. Familiérně oslovovala malé pacienty Pipko, v její ordinaci vždy
Tereza Zelinková
Jak si správně přát
Již delší čas jsem se míjela s jedním ale dosti vyvedeným jedincem pohlaví zcela opačného. Ne že by ho měl na druhé straně, ale měl ho prostě jiné než já. Toliko k tomu pohlaví. Nepůsobil dojmem jen obyčejného bezduchého seladona,
Tereza Zelinková
Za krajíc chleba šel bych světa kraj...
Hlad je prý nejlepší kuchař. Nevím, ale když lednice zeje prázdnotou, tak ani ten nejlepší kuchař nenavaří. A pakliže se v domácnosti nenachází už ani skýva tvrdého chleba, je nutné vyrazit směr nákupní středisko
Tereza Zelinková
Romance školní
Opět a zase prvního září. Na svůj úplně první den ve škole už si ani nevzpomenu. Na co si ovšem dost dobře pamatuji, to jsou všechny ty nesnědené svačiny, které skončily za zídkou farní zahrady,
Tereza Zelinková
Bratři ze Soluně
Seděl jsem v kanceláři se dvěma kolegy. Jeden byl bezdětný vdovec. Vždy spolehlivý, ale tak trochu podivín a samorost. Druhý, hovorný a vtipný, měl z prvního manželství dospělou dceru, s druhou ženou se mu povedla rovnou dvojčata.
Tereza Zelinková
Mexická vlna
Poloprázdný vlak vyjel z hlavního nádraží, prosvištěl tunelem a už už se hnal na Pardubice. Černovlasá stevardka se prodírala k mému místečku uličkou, po cestě odbavila ostatní cestující a i mne se s naučeným úsměvem zeptala,
Tereza Zelinková
Jak se chodí efektivně nakupovat
Babička vždycky říkávala, že skleróza nebolí, ale člověk se při ní nachodí. Zřejmě bude zapotřebí přikoupit další tři páry bot...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 828x